3-2-1 Tělo je náš domov #4
Duši dovedou vyléčit jenom smysly, zrovna tak jako smysly dovede vyléčit jenom duše... řekl Oscar. Nutno dodat, že duše a smysly pak dovedou vyléčit tělo.
„Odvážná sobotní myšlenka... v týdnu od 11. září... uděláme první ročník tvůrčího festu?“ zeptala se začátkem léta Vydra a spokojeně se přetočila v hrnku s filtrem na druhý bok.
„To je předpokládám řečnická otázka, však?“ kontroval Lelek srkající čaj vyhřívaje se na letním slunci pomalu směřujícímu k odpočinku.
„Můžeš i vymyslet název,” zadumala se Vydra, když z filtru četla budoucnost
„Já mám furt dementní náladu. Padají ze mne hlody typu Tvořím, tedy jsem…“ zívl Lelek, načechral si peří a pozoroval ruch velkoměsta pod sebou.
„Jj, hraj si s tím, máš dost dobře nacítěnou esenci,“ usmála se Vydra a zahleděla se do zeleně.
Stromoví tiše odtikávalo čas, Lelek sledoval, jak slunce předává svou zář měsíci, poslouchal Vydřino tiché oddechování, balil se do jejích snů a psal.
Ztratili jsme se.
Jako tvůrci svých životů.
Zamotali jsme se ve světě iluzí.
Hledajíce cestu ven, trávíme čas v pavoučí síti.
Z patosu háv, ze strachu šlojíř.
Klopíme hlavu a svá křídla jsme schovali pod postel.
Jsme hluší ke zpěvu ptáků,
slepí ke krásnu kolem nás.
V lelkovi vidíme stud místo naděje.
Práce je sláva, spánek je zmar.
Tvůrce, zřím Tě. Nejsi v tom sám.Tvořím, tedy jsem
Creo, ergo sum
A tak se stalo…. Z malého zrnka stala se zrníčka, ze zrn vyrostla stébla, ze stébel teď vítr splétá příběhy. Hlasy příběhů jsme s Vydrou rozdělily do témat, která jsme chtěly vyprávět. Jedno z nich byla chmura, že jsme se odřízli od těla. Tělo je náš domov. Co když si dovolíme znovu ho zabydlet? Přestaneme být tam a začneme být zase tady. Přestaneme se honit za tím, co bude, a zaměříme se na to, co je. Tak totiž vzniká naše budoucnost. Ne tam a tehdy, ale tady a teď.
Světluška - člověk se za ní žene,
a stejně uteče,
i kdybys vypustil duši.Kobajaši Issa
Jak se k tělu vrátit? Častokrát jej začneme poslouchat, až když bolest zavolá. To už však bývá pozdě. Bolest není volání těla o pomoc. Je to chvíle, kdy se v něm něco zlomilo a my jsme zranění. Volání přichází předtím. V malých náznacích a tichém šepotu, jenž přes hluk světa neslyšíme nebo se nesluší mu naslouchat.
Přemýšlela jsem nějakou chvíli nad tím, jak se člověk může s tělem zase spojit a vnímat jej. Kdy k tomu dochází? Odpovědí mi byly smysly a emoce. S myšlenkou smyslů jsem náhle viděla tváře, které jimi žijí.
Zrak
Nese nám prý až 90 % informací a vjemů. Studie se v tomto čísle rozcházejí. Pravdou zůstává, že žijeme v převážné míře to, co vidíme. Zuzana Nápravová svůj život přetvořila v umění. Žije krásu v něm ukrytou a ukazuje její léčivou moc jiným. Říká se, že oči jsou okna do duše. Ty Zuzaniny jsou plné obrazů a barev.
Sluch
Léčivou sílu krásných zvuků zapojuje zpěvačka Veronika Raemy Komínová. Když zpívá, dokáže rozvibrovat celé své okolí a proniknout až do srdcí posluchačů, kteří zpívají s ní. Jak to vím? Jednou jsem měla možnost si s ní zazpívat. A byla to krása.
Chuť
Znám jednu chuťovou královnu, která svůj život proměnila ve výpravu za lepší stravou v českých domácnostech. Martina Müller Ondrušová pomáhá lidem pochopit principy namáčení obilovin, zdravých buchet a žhavení pánví. S humorem sobě vlastním do celé akce zapojila i svou rodinu a učí lidi, že jíst jinak není na škodu. A navíc to ještě může chutnat fakt dobře.
Čich
Miluju vůně a nejvíc tíhnu k šeříku. Klidní mne, když jsou mé emoce zjitřené a dodává odvahu, když se má duše bojí. Voňavá víla Markéta Filipová spřádá přediva vůní do parfémů a krásy. A jak o nich píše a vypráví! Kolik lásky v tom zní! Její příběh však jen vonný není…
Hmat
To je pro mě Ida Kubrichtová a její koně. Zabořili jste někdy hlavu do koňské hřívy a nechali se obejmout koňským bytím? Tichem a teplem blízkosti těchto krásných tvorů? Ida mi vnesla do života kus z říše divů. Ten hřejivý a hebký.
Vášeň
Říkáte, že jsme na konci? Se smysly možná. Přesto doplním ještě jednu emoci se smysly silně provázanou. Vášeň znají všichni tvořiví, protože bez vášně pro to, co děláme, bychom... no prostě bychom to nedělali. Obrazem vášně a prožitku se pro mne stalo flamenco a tanečnice Markéta Polášková, která mne naučila, že tanec není zlo. Ráno, jež není protančené, je ráno dne, co bude stát pěkně za... nic.
Hříva
Možná teď dumáte, jak vám výše zmíněné pomůže na těle i na duchu. Jistě, lepší strava, proč ne. Nějaká ta buchta na břiše se hodí. Ale to ostatní? Kadeřnice Barbora Doležalová vám prozradí, co mohou naše životní cesty a prožívání udělat třeba s našimi vlasy. Věta jste to, co jíte totiž není zcela úplná. Upravila bych ji spíše na jste to, co žijete a jak žijete.
Tím končím své dnešní vyprávění a doufám, že se v pátek setkáme osobně. A když ne tentokrát, tak příště. Lístky myslím ještě nějaké máme, leč už je radši nepočítáme.
PS: Zítra si hlasy, které nebývá běžně slyšet, pustíme přímo na místě.