1-2-3 Krása rukopisu #2306
1 ~ Příběh, který chceme vyprávět
Tentokrát budeme na slovo skoupé. Příběh, který chceme vyprávět, jsme daly zažít prvním odvážným na Setkání tvořivých duší. Fotografie plné úsměvů a uvolnění jsme zaslaly těm, kdo přišli, nebo nás podpořili zakoupením lístku, i když přijít nemohli. Bára pár fotek vyslala do světa.
Zbytek fotek volně putuje v rukou zachycených, najdete je v nových profilovkách i v podkresu různých příběhů, které se na místě začaly rodit, či se jen dále podpořily. A přesně tak to má za nás být. Kouzlo osobního setkání spočívá právě jen v osobním setkání, sledování žádného záznamu ho nikdy plně nenahradí.
Že nekřičely jsme dost do světa,
slýchávám z úst vašich znít.
Nechtěly jsme vás rozhněvat,
my chtěly jsme jen snít.O světě, kde se netvoří
v záři marketingových světel,
kde nesluní se netvoři,
z reklam a jiných pekel.Humbuk se nekonal.
Utichly kasy.
Přinesly Krásu i Žal,
na sítě vpuštěné hlasy.A na závěr se setkali
ti, co ve stínech tvoří,
a hudbu smíchu zpívali,
jež v objetí se noří.~ Bára Dvořáková, V Tišině
Fotografie na památku stvořily dvě fotografky, které umí zachytit krásu, Dana Štěpánová a Lucie Deutsch. Jak krásně jsme se s nimi a díky nim cítili, jen tak nezapomeneme. Děkujeme. A za rok to víceméně zopakujeme.
2 ~ Dechy pro tvořivou duši, nádech a výdech
Patti Smith se nechala slyšet:
„Postupně jsem začala do svých kreseb vkládat písmo a po nějaké době jazyk převládl a já se začala velmi zabývat rukopisem a následně i vzhledem písma.“
A my si dovolíme připomenout její píseň People Have the Power. Lidé mají moc. Čas od času je fajn si na to rozpomenout…
Okouzluje nás psaní rukou. Zkrátka si na něm v našem neskleněném zvěřinci ujíždíme. Že nejsme samy, nás ubezpečila víkendová příloha The Economist. Pokud vás přepadl zmar z volebních výsledků či jiných těžkých událostí, doporučujeme čerpat útěchu v kompasu Charlese Eisensteina, psáno Markétinou rukou do zápisníku ze Skoby.
Naše tvůrčí výzva je tak poněkud prvoplánová – pošlete nám fotografii ručně psaných slov, která vám přinášejí útěchu. A pokud se přece jen rozhodnete sáhnout po fontu, hle, co umí Andrea.
3 ~ Lelčí vhledy, dokud se lelkuje, tvoří se
Tentokrát jsme vás s kresbou napínaly až na spodní řádky. Báře se totiž povedlo nevídané a do stojatého českého rybníčku přinesla příběh až z dalekého New Yorku. Barbara Heller je tvůrčí bytost. Vystudovala anglickou literaturu na Brown University. Hledá lokace třeba pro filmy Francise Coppoly. Zároveň vydává významné knihy s kaligrafickými přepisy dopisů. Slíbila, že se za námi jednou vydá do Prahy, žili tu totiž její předci. Audiostopa v angličtině, pokus o český překlad v článku.
Co jsme během volna dělaly? Třeba dočerpávaly síly, nebo slavily. Ještě chvíli budeme tvořit za oponou, prozradíme, že leccos už je na spadnutí a že se, doufáme, máte na co těšit.
Zatímco se Ivana s Markétou družily, Bára mimoděk spustila Tvůrcovské noviny, které si jednou měsíčně můžete dát k ranní kávě či odpolednímu šálku čaje. Přispívá do nich celá plejáda autorů, což je zkrátka sen. Žasneme a tleskáme ve stoje. Zkoumat doporučujeme tu. Třeba se dočtete, kdo či co je sudetský zvonek. A tadá, zazvonil zvonec a dnešnímu psaní je konec. Díky, že jste!